Martheen, nevím, jestli ještě nakoukneš. Psaly jsme si trochu tady na Rodině asi před 14 dny. Byla jsem zrovna v porodnici s naší pátou Jen chci pozdravit a pisnout, že jsme v pořádku doma, malá je zlatíčko, samozřejmě že to není jen klid a pohoda, ale zapadla tady úplně úžasně. Holky (starší sestry) ji zbožňují (naše 5tiletá ráno: "ty už ses vyspinkala, ty můj miláčku milovanej..." ), kupodivu i ta 10tiletá se k ní má. Pochovají, pohlídají, perou se o žehlení prádýlka a plínek... Manžel je pyšnej (taky kdo má 4 dcery, že?), rád pohlídá, pochová, uspí, můžu v klidu do sprchy apod. Byla jsem z porodu opravdu zmordovaná, ale už minulý čtvrtek jsem si mohla sednout a už řídím atd. Aby to nebyla jen pohoda, tak manžel v pondělí lehnul s nějakou tou hroznou chřipkou, takže jsem musela vozit děti do a ze školy a taky něco zařídit do práce (máme spolu firmu), bylo to náročné... ale s miminkem v tom všem bylo nejmíň práce a uvědomujeme si, kolik nám přineslo do naší rodiny pohody. Už si opravdu neumíme představit, že by malá nebyla... A to jsem ti psala, že jsem se s narozením potomka nemohla smířit ani cestou do porodnice a vlastně až na sále jsem si uvědomila, že jako fakt, fakt to tak je, že teď už se narodí a bude... Držím pěsti, ať je to u vás podobně hezké...