Chtěla bych ti napsat jak to mám já. Vždycky jsem věděla, že bych na potrat nikdy nešla, ženské, které to udělaly, jsem považovala za slabé, odsuzovala jsem je za to, že dokázaly zabít lidskou bytost. Před necelýma dvěma roky jsem ale nečekaně otěhotněla. Bylo mi 40. Mám manžela, který říkal, že rozhodnutí je na mě, ale kdyby měl rozhodovat on, byl by spíš pro dítě. Ale já jsem nakonec šla na potrat - i s tím, že ještě než jsem to udělala, jsem si vyčítala, že chci zabít člověka. Ale nedokázala jsem to udělat jinak. Zažívala jsem pocity, kdy se mi chtělo křičet: dejte to dítě někdo ze mě pryč! Otěhotněla jsem vlatně proto, že po narození druhého dítěte jsem se řídila plodnými dny s tím, že když otěhotněním, bude prostě třetí dítě. Jenže jak se na to dívám zpětně, tak jsem si nestihla všimnout, že za ty roky se to ve mě změnilo, že už si připadám na dítě stará, jsem unavená, že už dítě nechci. Starší syn je navíc náročnější dítě, potřebuje mě víc než třeba moje mladší dítě. Vím, že tady na rodině je spousta matek, které mají třeba čtyři děti, z toho některé třeba taky se speciálními potřebami, a zvládají to. Ale já věděla, že nemám energii na to, věnovat se všem třem dětem tak, jak by potřebovaly. Krom toho mým rodičům je 75 a já tuším, že v blízké budoucnosti budu muset své síly upřít i tímhle směrem. Po potratu jsem si vyčítala to, jak jsem mohla dopustit že jsem vůbec otěhotněla, minimálně půl roku jsem fakt každou hodinu myslela na to, že jsem zabila dítě. Nemohla jsem se dívat na mimina ani číst detektivky, protože jsem si říkala, že já jsem taky vrah. Nikdy jsem ale neměla touhu po tom konkrétním dítěti, že by mi chybělo. Postupně jsem si začala pomalu odpouštět, ale vím, že zapomenout na to se nedá, že se to se mnou potáhne už napořád. Kdybych se měla rozhodovat znovu, rozhodla bych se stejně. Už jen proto, že starší syn teď zažívá spoustu problémů, potřebuje mě a dlouho potřebovat bude a přijde mi, že i teď kolikrát melu z posledního a vidím i teď jak mladší dítě šidím o svou pozornost. Často taky přemýšlím nad tím, že kdybych na potrat nešla, jestli by to třetí dítě nevyrůstalo jako nechtěné. Tady je sice spousta příspěvků o tom, jak neplánované dítě obohatilo matkám život. Ale nikdo nepíše o tom, že kdyby se měl znovu rozhodnout, dítě by si nenechal. Přesto nevěřím tomu, že nikdo takový není.
Chtěla jsem ti napsat své pocity, rozhodně tě nechci k něčemu přesvědčovat. Je mi líto, že teď zažíváš hrůzu, jakou asi zažíváš. Držím palce ať už se rozhodneš jakkoli.