Přidat odpověď
Dámy - je jaksi rozdíl v tom, kdy se na smrt začnou děti vyptávat a zajímat se, a kdy to začnou zpracovávat, a kdy jim to nakonec začne docházet...
Zkuste si o tom něco přečíst.
Děti 8 (infantilnější i 12leté) začnou mít takové to období, kdy chodí třeba za rodiči a ptají se přesně na to, nač synovec Zufi, i když zrovna nikoho neztratily.
Ptají se na to třeba i ve škole.
A momentálně mám dva případy v rodině - 9 a 11 let. Babičky dokážou spolehlivě dítěti zkazit víkend jen větou "Vždyť já tu taky věčně nebudu."
Přestože jde o děti nadprůměrně inteligentní, zpracovávají to v sobě, pokud mají za kým, jdou to zkonzultovat...
Prostě jim začne docházet to NIKDY.
Je to skutečně něco jiného než u pětiletých.
A osopit se na dítě, nebo nad ním kroutit hlavou, že v 9 letech nechápe smrt v plném rozsahu, je skutečně velmi traumatizující záležitost.
Předchozí