KOkesbobes, já jen doufám, že prostě nebudeš litovat
a je mi líto toho života v tobě.... to se přiznám.. já jsem ale prostě z těch, co to nedokáží vnímat jako shluk buněk. Když jsem šla teď poprvé na gyn., vůbec jsem nevěděla co dál, bylo to tak 50 na 50, byla jsem v 6.týdnů (myslím že přesně 5+5) a ono už tam tlouklo
. Odtud jsem ještě odcházela s tím, že si další postup promyslím, nenechala jsem si vypsat průkazku a nic, jen jsem měla doporučení se na případnou ITP dostavit co nejdřív, ale nedokázala jsem to, to ťukající
mi to nějak nedovolilo, možná kdyby to byl tehdy ještě jen nějaký flíček - dutinka, možná bych to dokázala, ale spíš asi taky ne
Ale to máme opravdu každá jinak, ty si dovedeš představit naplněný život i bez dětí... já ne, já okolo sebe chtěla vždycky kupu dětí. Nedávno šly dcery spát ke kamarádkám a já měla doma jen jednoho prcka a to bylo tak strašně divný a smutný, to ticho a klid, teď se tu spolu všichni honí a smějí se, ječí jak na lesy a já jsem spokojená
. A to mám za sebou dnes už směnu v práci, pak delší cestu vlakem a MHD s děckama na rovnátka, pak zas úplně jinam s nejmladším na očkování, no náročný den
Drž se