takže v podstatně v Norsku za víc peněz děti dostanou jen o něco málo horší vzdělání než v České republice (podle výsledků PISA z roku 2012 - u novějšího testování z roku 2015 jsem zatím nedohledala výsledky, prý budou zpracovány až v prosinci 2016).

https://en.wikipedia.org/wiki/PISA_2012

jinak tedy jazykové kurzy pro cizince jsou fajn, ani nevím, jestli něco takového funguje nebo asi spíš nefunguje u nás. i když zase to, co píší, je řešením pro předškolní děti (děti ho navštěvují rok před nástupem do školy) a ty u nás mohou navštěvovat zdarma školku, což u malých dětí je asi efektivnější, než kurz.

nicméně tenhle citát norské pedagožky bych vypíchla jako pro mně asi klíčový: "Děti zůstávají stále se svými přáteli v ročníku. Vzdělávání každého dítěte je upravováno tak, aby maximálně naplnilo potenciál, který má. Je ale důležité aby zůstávalo se svými vrstevníky. Mladší děti by nenaplňovaly jeho sociální potřeby."

podle mne děti s mentální retardací nejsou na úrovni svých vrstevníků. kdyby byly, nebyly by mentálně retardované. tady je otázka, jestli by jim naopak nebylo líp s dětmi mladšími nebo sobě mentálně rovnými. nevím, no. s mými dětmi chodil do školky chlapeček s downovým syndromem a dobrý, zapadnul. pak s holčinou chodila do školy holčina s toutéž diagnozou a zpočátku celkem dobrý, ale čím byly děti starší, tím víc se rozevíraly nůžky mezi zájmy holčiny a zájmy zbytku třídy - jak co se týká učení (míň seděla v teoretické výce a víc se mimo třídu s asistentkou věnovala praktickým činnostem), tak co se týká her a hraní si. na druhý stupeň už ji maminka nechala přeřadit do speciálky a to byla na prvním stupni spokojená.