Pes na štěňata nezapomene nikdy, pokud je s nimi ve styku. Samozřejmě pokud je nevidí, my nemáme šanci vidět žádnou interakci. Fena nepřijde a neřekle "Copak je s tou SOle, jestli ona je v té Itálii šťastná," protože prostě nemá žádný prostředek, jak něco takového majiteli sdělit. Kdyby se Sole objevila, její matka by k ní zaujala nějaké stanovisko.

Matka mých starých fen, když už byla trochu senilní, trvala na tom, že se její dospělé dcery schovají do kotce, když letíá letadlo. Čubám bylo jedenáct a dvanáct let. Byla si dobře vědoma, že jsou to její dcery a pořád měla pocit, že je musí chránit, jako když měly půl kila. Bylo to z praktického hlediska naprosto iracionální a hrozně dojemné. Asi jako když stará babička dává šedesátileté dceři čepici, aby nenastydla.

Nepovažuju lidi zas za tak výjimečné. Při pohledu z venčí by ten rozdíl nemusel být nijak extra velký. Navíc když se domestikací blbne:)