Kudlo,

Alraune psala:
Praktický ateismus: člověk žije, jako by nebylo bohů/Boha; je tak možné za ateistu označit i člověka, který existenci boha sice uznává, svým způsobem života však jeho existenci popírá.

A ty se ptáš v návaznosti na její text: Co je to třeba "žít, jako by nebylo Boha"? Jako žít nemravně a nečestně? Já jsem teda pohan, ale říkám s Brassensem "vraždit a násilnit, to nemám náladu, poslední dobou už dokonce nekradu" a "nežil bych o nic líp, kdybych byl věřící".

V této souvislosti, jak tomu rozumím, neznamená "žít, jako by nebylo bohů/Boha" nemravně a nečestně, ale to, že tvá víra v boha/Boha nehraje ve tvém životě žádnou praktickou roli. Tedy je to v praxi spíše víra ve smyslu "souhlasím s názorem, že existuje", nikoliv ve smyslu víry jako vztahu k bohu, v němž z boží existence dovozuješ, podle vlastností, jaké svému bohu přikládáš, potřebnost či nutnost nějaké reakce, komunikace atd.