Zažila jsem něco podobného, měla jsem trochu jiné příznaky a vytvořila jsem si podezření na trochu jinou rakovinu, ale ten pocit (brzo umřu, ty děti tady nechám a už nikdo je nikdy nebude mít rád tak, jako já...) si pamatuju velmi intenzivně. No, šla jsem ke své lékařce, ta mé podezření vyvrátila a mně zůstala vzpomínka na ten pocit. Je velmi cenná v situacích, kdy mě moji milovaní potomci vytáčejí kvůli prkotinám

Třeba bude cenná i pro tebe, uchovej si ji, až se dozvíš, že to není nic tak vážného, dáš se do pořádku a hodíš to za hlavu...