Taky si myslím. Že v autoritativních vztazích je to horší. ( možná strach z jiného názoru atd.).
Syn toho asi nejvíc nakecá o sportu ( kdo je na jakém místě v kanadském bodování, ATP a tak), o škole ( spolužáci, učitelé - často se nasmějeme), hudbě, historii,posilovně...
V tomhle věku (15+) vyznávám přístup "Žít a nechat žít" takže moc do něj nekvéruju a pak se často stane, že přijde sám a začne kecat a kecat.
Třeba kdo se nejvíc opil na Velikonoce a málem ležel ve škarpě ale i vážnější témata, třeba že se spolužačka léčí z anorexie a že psala dopis z léčebny a všichni z něj byli naměkko.
Musím říct, že s těmi velkými se povídá dobře.
S malou to je o tom co si prováděli ve škole, co provedli učitelce a ona jim, kdo koho miluje, kdo se s kým pere. Ale i třeba čím by chtěla být, co se jí líbí za módu a tak.