Besídka - historický zážitek ze školky. Bydleli jsme „napůl“ v jiné zemi, děti tam chodily do školky, ale byly hodně nemocné. Synovi v době besídky nebylo opět dobře. Omlouvám ho „tetám“, že přijde jen dcera, že synovi není dobře. Tety (velmi slušně o opatrně): „No to nevadí, my jsme vlastně rády, on hodně a nahlas kritizuje výkony účastníků“ 
Druhý rok pro změnu v ČR na besídce účinkoval, i jsem se tam dostavila (z vypětím všech sil rovnou z práce). Syn nešťastný – „To jsi neměla vidět! To byla hrůza, viděla jsi jak se děti špatně seřadily, jak při tancování nikdo nevěděl s kým má tancovat?! To byla ostuda!“
Výkony mají být zkrátka dokonalé.