Jepepo,

jo, mně to taky tak přijde, jak říkáš - moc rychlý a pro mě třeba nemyslitelný, abych se chovala taky tak vřele, když to tak necítím a bůhví, jestli bych kdy cítila (a pokud jo, tak je to ve fázi tak třeba 5, zatímco tady jsme ve fázi 1).

Asi jako by muž na druhým rande začal básnit o tom, jak se vezmou a budou mít 10 dětí - na přání někoho si vzít a mít s ním 10 dětí není nic špatnýho, divný na tom je to NAČASOVÁNÍ - takhle brzy se to přece nedá vědět.

Stejně tak jako někdo, kdo viděl mý dítě jednou a hned o něm půl hodiny básní v superlativech jak je skvělý, mi bude podezřelej, i když by se taky dalo říct "copak jako matka nejsi ráda, že někomu je sympatický Tvoje dítě)?