Já ze své podstaty nejsem vychovatel, ale pozorovatel, vychovávat někoho mne zoufale nebaví a nejde mi to. Jen mi bohužel nějakou dobu trvalo, než mi to došlo, takže jsem občas měla špatné svědomí a pokoušela se nějakou "výchovu" provádět. Ale moc dlouho mi to nikdy nevydrželo.
Občas si říkám, že kdyby měli nějaké lepší, důslednější rodiče, tak by mohli....(mít samý jedničky, umět pořádně říkat r, dělat nějakej sport). Ale zas na druhou stranu - žádný velký problémy (zatím - zaklepávám) nejsou, a geny jsou holt geny, tak nějak k sobě prostě patříme.