Taky jsem dřív byla chytřejší a rádiovatější . A to mám děti ještě docela malé, deziluze teprve přijdou. Ale, ALE, rozdíl je a velký - v respektu k dětem, v tom, že je pro mě důležitější, co a jak děti prožívají, než co si lidi pomyslí. Jako kdyby ta "výchova" byla směřovaná víc dovnitř do těch dětí. Jo, byla bych ráda, kdyby pořádně zdravily, je to základní slušnost, ale zase jedovatě jim syčet do duše kvůli tomu nebudu, však ony to časem poberou. Přála jsem si a stále přeju, aby byly moje děti sebevědomější, ne jednou až vyrostou, aby se uměly prosadit, ale aby se tady a teď cítily jistě, v bezpečí, a bylo jim doma dobře. Jako miminka a batolata měly mnohem vřelejší a kontaktnější odchov než já, prvorozenec byl takový pokusný, na něm jsem se teprve učila, co děti potřebují, tak ten je na tom v tomto směru asi nejhůř, labilní, mrzutý. Jenže těžko říct, co je povahou, a taky vidím velký vliv toho, jak jsem prožívala které těhotenství. To se i chystám založit takové anketní téma, nakolik např. hektické děti pocházejí z hektických a klidné z klidných těhotenství