Ano, mám pocit, že sklízím, co jsem zasela.

Výchova k něčemu je. Samozřejmě se dá výchovou pohybovat jen v terénu vymezeném tím, jaké dítě se narodí. Ovšem i v horách se dá relaxovaně lelkovat, a na pláži se bičovat k vrcholným výkonům. Tím chci říci, že i když mimo vrozené dispozice se výchovou dostat nedá, pole působnosti je stále dostatečně široké a pestré.

Nedělala jsem vše ideálně (děti jsou dospělé, proto ten minulý čas). Něco proto, že svůj stín nepřekročím, něco z neznalosti, něco z lenosti... ale celkem si výsledek pochvaluji ...mám i štěstí, že ačkoli je každé z mých dvou dětí úplně jiné, obě jsou v jistém smyslu po mně, a rozumím jim. Chápu, proč co jak cítí, dělají, reagují.