děti jsem dostala dvě, jsou opravdu fajn. No a už sklízím, co jsem zasela. Protože jsem člověk, kterému strašně dlouho strvalo, než se osamostatnil ( rozuměj dokázala jsem si jít za svým) , vedla jsem dceru i syna k samostatnosti od mala a dcera je dnes tak samostatná, že mi právě teď bude odlétat na cca rok a půl pryč a mám obavu, jestli v tom světě nezůstane. Syn je mladší a ta samostatnost se také už projevila, sám si vyřídil talentové zkoušky na střední školu, připravil se na ně a už je přijatý a jestli to bude takto pokračovat, tak mi do toho světa jednou asi odejde taky.

Není to tím, že by utíkali, ale chtějí cestovat, poznávat, u mne mít jen zázemí, kde se mohou vracet z cest, mít uskladněné své věci, protože ví, že jsem schraňovač a nic jim nevyhodím a tak. Jako jo, přeju jim to, jen by toho nemuselo být tolik a mohli by mi i nějaké to vnouče pro radost časem pořídit.