"Chápu, proč co jak cítí, dělají, reagují"
tak to je velké štěstí, horší je, když je dítě "mimoň" ve smyslu chová se úplně jinak, než bych předpokládala, cítí jinak, rozhodí ho jiné věci, prostě si s rodičem "nesedí", "nerozumí", "já o voze a ty o koze" a nejhorší je, že ten druhý předpokládá, že uvažuje stejně jako on a očekává nějaké chování, které nepřichází a tam je velký prostor pro práci a pochopení, někdy to ale fakt nejde...