Take se mi moc libi jak to napsala Tina.Take zastavam podobny nazor na vychovu ale nebylo tomu tak vzdycky.
Kdyz byla dcera mala, tak jsem mela pocit, ze ji musim vychovavat k obrazu svemu.Ted uz vim, ze to byla strasna chyba.Problem byl i v tom ,ze mi trvalo delsi dobu nez jsem pochopila, ze jsme kazda uplne jina.Takze v zacatcich se me vychove dost branila a ja mela pocit,ze mi dela naschvaly.Nastetsti jsem prohledla jeste nez zacala puberta ,jinak nevim jak by jsme to spolu resily.Dneska je ji 15 a ja myslim, ze mame celkem hezky vztah.tuk,tuk,tuk.

Se synem(9) to bylo uplne jinak.S tim jsme na stejne vlne od zacatku.Mam pocit,ze mu rozumim a ze ani nejake vychovavani nepotrebuje jen obcas trochu nasmerovat nebo podporit.

Nam jednou psycholozka v materskem centru rikala, ze rodice by meli byt pro deti takovy kompas a pruvodci spis nez vlastnici. A ja s tim souhlasim a snazim se tim ridit.