Jednoznačnou odpověď ti bohužel dát neumím, ale možná můžu aspoň přidat pár postřehů, které ti k něčemu pomohou.
1/ Mateřská dovolená je sice zákonně garantovaným nárokem, ale nikde není explicitně napsáno, že jde o povinnost.
2/ Zaměstnavatel nemůže mateřskou dovolenou odmítnout ženě, která o ni požádá, ale také nemá žádné zákonné zmocnění nařídit mateřskou dovolenou ženě, která o ni nepožádá.
3/ Nástup na mateřskou dovolenou vždy vyžaduje předchozí oznámení zaměstnavateli (jde konečně o překážku v práci, navíc zaměstnavatel nemá právo zjišťovat, zda žena stále je nebo není těhotná). Jak by měl odlišit (bez oznámení) situaci, kdy žena nastoupí na mateřskou dovolenou a když prostě jen nepřijde do práce?
4/ Nenastoupí-li žena mateřskou dovolenou (předpokládejme, že to je možné), přesto jí zřejmě vznikne nárok na PPM, ačkoli nikdy nezačne běžet podpůrčí doba. Pobírání rodičovského příspěvku je zákonem zamezeno pro kalendářní měsíce, ve kterých má někdo z rodičů nárok na PPM (a ten bys zřejmě měla bez ohledu na nezapočetí podpůrčí doby). Maximálně by ti mohli vyplácet rozdíl, pokud by rodičovský příspěvek byl vyšší než PPM.
5/ Osoby, které jsou OSVČ, nemůže nikdo nutit k nástupu na PPM, vždyť celé rozhodnutí o účasti na nemocenském je pro ně dobrovolné. Lze vůbec rozumně předpokládat, že by zákon dopouštěl takovou formu nerovného přístupu?
Obávám se ale, že jsou to spíše náměty pro případ soudního sporu, než nezpochybnitelná argumentace, na základě které zaměstnavatel i úřady sklapnou podpatky a vyhoví ti.