Vzala jsem staršího synka (bude mu 9) na charitativní Běh pro Světlušku, aby zažil tu atmosféru a abychom udělali i něco prospěšného (4 stovky startovného jdou na nevidomé). Navíc je fajn, že to není závod, může se jít třeba i jen procházkou, každý jak chce )
Byl docela šikovný, většinu z 2,7km trati klusal, občas jsme přešli do rychlé chůze, aby srovnal dech. Já sama běhám ráda a často, tak se k tomu děti snažím nenásilnou cestou vést, spíš vysvětlit, jak dýchat, používat ruce, nevypálit jak splašený, ale raději udržet delší dobu nějaké vyrovnané tempo - protože si vzpomínám, že na ZŠ nám nikdo nikdy nic nevysvětlil, jen "teď uběhni 1500m" a já to neodhadla a vždycky skončila s pícháním v boku a nenávistí k delším běhům. Ale na žádné delší trasy je neberu, spíš jen příležitostně, třeba cestou na kroužek

Jak to máte vy, snažíte se (nebo třeba váš muž) děti vést k běhání? Případně od jakého věku, v jaké intenzitě / délce a jaká je odezva dětí?
(Ptám se teda spíš těch, kteří mají k běhu sami blízko nebo aspoň někdo v rodině. Odpověď "běhání je kravina, my ani děti neběháme" je sice taky odpověď, ale chtěla bych tu diskuzi vést trochu jiným směrem )