Kouličko, hodně z nás má nějaká porodní traumata, taky jsem šílela a trvalo to, než jsem se srovnala, a ani jsem nepotřebovala, aby mi někdo neco bulíkoval, stačilo, že realita byla úplně zbytečně v rozporu s tím, co jsem si přála a co považuju za správné já. Psala jsem, že po císaři může, ne že musí, být kontakt kůži na kůži. A pokud není, pokud to trochu jde a matka si to přeje, je to hrozná škoda. Pokud to nejde, tak to nejde a nikdo nemá komu co vyčítat. Jaképak stresování mamin? Copak ty maminy nemají právo vědět, že by to jít mohlo, a připravit se na to? A což teprve ty děti? Nebýt těchto diskusí, rodíme dnes stále stejně jako naše matky, ba jako naše babičky v padesátých letech.