Asi nejsem ta pravá do tvé diskuze, ale je mi 43 a mám miminko. Strašně moc jsem chtěla před 40 ještě další dítě, byl to se mnou děs. Manžel to viděl víc z toho praktického hlediska, takže byl proti. Koupil i psa, abych se zklidnila No, nebyli jsme rozhodnutí do toho jít vědomě a neplánovaně se nepodařilo. Až jsme loni na jaře řešili dost zásadní problémy s puberťákem a já si uvědomila, že tohle zažívat, až mi bude 60, nechci... rozdala jsem všechny miminkovské věcičky, řekla si, že si konečně uklidím, předěláme dětem pokoje... a byla jsem do měsíce těhotná. Teď tedy máme tříměsíční holčičku, je báječná, jsme rádi, že ji máme... ALE: mělo to být prostě o ty tři roky dřív. Těhotenství po 40, žádná sláva. Porod děs (přece jen to tělo už nemá takovou páru). A malá není v pořádku, nic vážného, ale řešíme to, doktoři, vyšetření... je to prostě vopruz. A fakt už nejsem tak "čilá" jak v 25, jsem dost K.O., ale do toho se musím postarat o ty starší, řešíme dojíždění do školy, úplné volno od práce jsem si taky nemohla dát (rodinná firma)... Teď už vím, že jsme si měli dát sakra pozor Jó, mít v tom věku první dítě, protože se dřív nezadařilo, nebo mít do pauze, kdy už jsou ti velcí samostatní, nebo jakože s novým chlapem, nebo po nějaké tragedii (smrt dítěte apod.), tak to chápu a podpořím tě, ať do toho jdeš, ale takhle... Připrav se na to, že to může být fakt hodně náročné. A upřímně - jestli by to mělo být po IVF, to radši za ty peníze jedem celá rodina na super dovolenou. Možná, jestli bys na to měla "koule", by bylo lepší vzít si nějakou tu holčičku do adopce nebo pěstounské péče. To bys přišla k dítěti chtěného pohlaví bez práce a rizika a odsouzení