43 neni hluboko po čtyřicítce. A nevím proč se to povazuje za tak extrémní vek. Už jsem to tu asi psala, ale moje, i mužovi, babičky měli poslední dítě někdy v tomto veku. Osobně bych nesla do umělého, to asi jen kvůli prvnímu, a v tomto veku to jistě bude náročný, ale nevím, proč to odsuzovat.
Ja mam jen trosku problém s tím pohlavím. Sama mam skoro čtyři syny a dost blbe nesu to litování ostatních, ty zmučený obličeje, když oznamím, že je to kluk. Jen tak něco mě nerozhodí, ale teď jsem několikrát měla na krajíčku, když mi několik matek soucitně vysvětlilo, že vztah s dcerou je úplně jinej, že s klukama nebudu nikdy úplná matka... A co pak ty vnoučata, že jo, ty uvidím jen z metru na pět vteřin, abych je neuhranula. Takže já jsem na toto téma asi citlivější a hrozně mě to mrzí. Páč jsem přesvědčena, že je to spíš o povaze. A ještě, já nikdy nebyla vyloženě holčičí povaha, kamaradila jsem se vždycky hlavně s klukama, chlapy mam ráda a netrpím tím, že nemám dceru. Ale kdyby byla, vím, že bych si to taky užila.