Každopádně po mé zkušenosti s žlučníkovými kolikami jsem došla k tomu,ž e nejhorší není samotná bolest, ale ten strach a panika. když jsem měla první koliku a nevěděla, že je to kolika, myslela sjem si,ž e umřu a bylo to hrozné, po 20 minutách jsme volali záchranku (bylo to na samotě, já jediný řidič). podruhé to sice bolelo taky extrémně, ale už sjem věděla, o co jde a dokázala sjem s tou bolestí více "pracovat". Proto jsem zvládla v té bolesti zůstat delší dobu (taky sjem čekala, že se šutr pohne sám). neznamená to, ž ebych se nebála případné další, ta bolest je vážně strašná a radši sjem si poté enchala žlučník vyndat. Ale ten prožitek byl prostě méně hrozný.