Přidat odpověď
Len, naprosto chapu tvuj postoj k lekum, vcetne toho, co mohou zpusobit jejich vedlejsi ucinky.
Bohuzel nekdy je to jedina moznost jak se zaclenit do normalniho zivota, mit normalni vztahy a mezilidske vazby.
Nektere projevy bez tlumeni leky jsou pro okoli "nestravitelne" a takovemu jedinci se vsichni radeji vyhnou.
Vcetne okamziku, kdy se z agresivniho ditete stane agresivni dospeli, to uz casto prchaji i ti doposud milujici rodice.
U dospeleho cloveka uz nejde "jen" o agresivni projevy, ale i beznou schopnost zit samostatny zivot, aby dotycny neublizil sobe, treba jen zdanlivou "neskodnosti" pouhe nesoustredenosti, jdy zapomina dbat i na zakladni potreby, jako je vcas se najist, ci napit, o zalozeni a peci o rodinu, tedy o druhe, uz nemluve.
Bez leku a doprovodnych priznaku uzivani sice muze byt "zdravejsi", ovsem socialne uplne nezivotaschopny.
Vzdycky je treba zvazovat vsechny dopady takoveho rozhodnuti, nejake "od zdi, ke zdi" tu opravdu nema misto.
Ve finale pak muze jit o rozhodnuti, jedtli zit mozna kratsi, ovsem plnohodnotny zivot, nebo o malo delsi, ovsem zivoreni na okraji spolecnosti.
To rozhodnuti musi byt velmi tezke, chapu, ale rodic ho udelat musi a se vsi zodpovednosti za vysledek a vysledkem je cely zivot potomka.
Předchozí