Grainne, mluvím o knize, hru neznám. Přinejmenším první dva díly působěj hodně dětsky, je to záměr, protože kniha popisuje hlavní hrdiny ve věku od 10 do 17 let a spolu s jejich věkem jakoby vyspívá, řešej se stále složitější problémy. Všechno je ale celkově zarámovaný, na konci se čtenář spolu s hlavním hrdinou dívá i na ty původní dětský problémy v celkový perspektivě.

Nebudu vypočítávat všechno, ale vypíchnul bych například toto: kniha ukazuje, že původně domněle neomylný vzory, včetně vysněnejch rodičů, můžou mít svý chyby, a to i celkem vážný, nicméně že pořád zůstává to, v čem vzory bejt můžou, a že z jejich chyb se lze poučit. Dál, že je potřeba vyrovnat se ztrátama, odpouštět, naučit se samostatně rozhodovat, zkrátka dospět. Rozhodně to není jen zábavný čtení (i když mě hodně bavilo) a má podstatně hlubší rozměr, než se podařilo a vůbec dalo vtěsnat do filmovejch přepisů jednotlivejch dílů.

Pro tebe zvlášť by mohlo bejt zajímavý to, jak autorka srozumitelně vykresluje takovou plížitou totalitu, aniž kdy, podle všeho, něco takovýho zažila na vlastní kůži. A nevykresluje zlo jako Zlo, primárně jako snahu zlo páchat, ubližovat, mít z něj potěšení, nebo nenávidět neomylný Dobro. Naopak, ukazuje morální principy, který vymezujou dobro, ukazuje roli sobectví ve zlu, roli moci, opojení mocí, ale i připojení se ke zlu jako výtahu k moci. Nevím, jak trefně a srozumitelně to podávám, ale celkově Harry Potter silně vybočuje z běžný fantasy produkce tím, že se vyhejbá klišé, a to právě na poli morálky a otázky dobra a zla.