Mně přijde spíš smutné žít v manželství a nemoci se spolehnout jeden na druhého.
Makat jak mourovatá a ulívat si pod polštář.
My jsme třeba s mužem zažili dost období, že buď vydělával jeden nebo druhej. A tak vždycky to ten vydělávající nějak musel táhnout. ( častěji samozřejmě on). Přišlo by mi dost divný, kdyby mi nedal na obživu nebo naftu, když se mi zrovna nedaří nebo naopak já, když na tom byl blbě koupila jídlo jen sobě a dětem.
Od toho jsou rodina dva a více lidí, ne?