Dnes je to týden, co se snažím zhubnout. Mám toho hodně načteného, pozorně jsem se dívala na pořady Jste to co jíte, takže obecné povědomí mám.
Chci cíleně vynechávat cukr a protože se znám, úplně bez něj bych to nevydržela, proto něco malého sladkého sním na snídani a později během dne už ne. Zatím to docela šlo a za tento týden jsem zhubla kilo a půl.

Dnes jsem si na snídani dala malý perníček,na svačinku trochu neslazené ovesné kaše s jablkem, na oběd přírodní kuřecí řízek s rýži a rajče. Celé dopoledne i odpoledne cítím velkou malátnost, neumím se na nic soustředit, únavu a až psychickou depresi. Tělo volá "cukr, cukr, cukr !" . Objevuji v zásuvce malou Jesenku, tu zahuštěnou slazenou smetanu 75 g . Celou ji spotřebuji a za chvilku je mi neuvěřitelně dobře. Deprese zmizely, jsem plná energie a soustředění mi nedělá problém.

A teď co s tím, jak dál pokračovat v hubnutí? Je mi jasné, že jsem si dnes nabourala metabolismus, za nějakou dobu mi klesne hladina cukru v krvi a budě mně ještě hůř jak před Jesenkou.

Jak vy zvládáte závislost na sladkém?