Přidat odpověď
Tante, já jsme si taky myslela, dokud jsme měla jen starší kluky, že trestání je něco, co já dělat nemusím, že já to umím i jinak a když to zvládnu já se svýma dětma, musí to zvládnout i osatní
pak jsme zjistila, že to není pravda :) náš nejmladší fungoval dlouho na trestech, pak na zákazech, teď už je to spíš domluva a málokdy trest nebo zákaz, jak psala Withep, není to trest, je to preventivní opatření, třeba to schování ovládání TV, jenže děcko to stejně vnímá jako trest, trest za to, jaký je, že se kvůli tomu musí to ovládání schovat, televize omezit - omezení = trest, pro děcko ano, i když ví, že to je preventivní, že když bude sedět od 6 ráno u televize, místo spaní, nedomluvíme se s ním, bude protivný, budeme mít konflikty, nebude doma pohoda - on to ví, uvědomuje si to, přesto je omezení televize trestem - je to špatně, ale nejde to jinak, ještě to tak vnímá a dělat to musíme (fakt nehodlám vstávat o víkendu v 6 jen proto, abych se mu věnovala a on se nenudil, je mu 9 a když nemá televizi, tak spí, hraje si, čte si - umí se zabavit i jinak, ale jen když nemá televizi)
Předchozí