Z+2,
je to jedno
.
Narodila jsem se s tím, rodiče mě normálně navykali chodit spát brzy...každý den až do 15 let jsem musela být před osmou večer v posteli, do 18 let do desíti. Byla jsem...úplně zbytečně. Čekalo mě dalších 4 - 6 hodin bdění, které jsem si vyplňovala všelijak, protože usnout prostě nešlo. Když jsem byla malá, tak jsem si hrála. Když už jsem uměla číst, četla jsem si, klidně celou knížku a pak ještě další....když se mi nechtělo číst ani hrát, ležela jsem a čekala, až usnu....a taky běhala po obýváku, abych se unavila...dávno po tom, co šli naši spát...
Vypěstovala jsem si kvalitní poruchu spánku, nedokázala jsem usnout v posteli, i když jsem padala vyčerpáním a usínala za chůze...stačilo lehnout do postele a byla jsem bdělá jako rybička. Takže jsem spala na podlaze, v křesle, prostě všude jinde, než v posteli...srovnala jsem to až jako dospělá, kdy jsem si konečně mohla řídit sama, kdy půjdu spát...
Trvalo to.
Hodně jsem o tom přečetla. Jde o hormonální fázový posun. Prý se to dá léčit...hormonama....do určité míry....mám k hormonální léčbě velkou nedůvěru, takže radši zůstávám nemocná a "dělám noční".