Táta zabíjel a kuchal kapra na vánoce pravidelně, brácha už jen kuchá, manžela jsem "donutila" jednou.
Já neumím zabít, ani vykuchat. Jako dítě jsem to několikrát viděla (různá zvířata) a pokud šlo o králíčky změkčile jsem plakala. Nyní, kdyby to jinak nešlo, bych se asi "vzmužila" a králíka zabila. Ale to už bych asi fakt musela hladovět. Svoji změkčilost si uvědomuji a vzpomínám na prarodiče, jak oni žili jinak a tohle vše uměli.