"Já ne ani když se vzbudím: nevím, co bych dělala. No a pak je najednou 11:30."
Martino, to je přesné
Já bych i teoreticky věděla, co by se v časných ranních hodinách dalo dělat, ale dobrovolně bych to nikdy nepodstoupila. K tomu mě donutí jen zaměstnanecký poměr. Ráno se má pomalu přicházet k sobě, pít kafe, těšit se výhledem z okna a poslouchat kvalitní hudba. Když je pak člověk před polednem plně při smyslech a schopen koordinovat pohyby, může začít něco dělat