taky jsem si hrozně vymýšlela, prakticky pořád. prišlo mi hrozně zajímavý zkoušet, co mi lidi ještě sežerou. třeba si pamatuju, jak jsem po cestě ze školy v první třídě (kterou jsemm měla pět minut od domova a uměla ji i poslepu) odchytla nějakou matku s kočárkem a ptala se jí, jestli neví, kde je naše ulice, že jsem se ztratila, že jsme se přistěhovali před týdnem(bydlela jsem tam celý život), že máti pracuje na směny a není moc doma(hm, právník), otec že jezdí s kamionem a není doma třeba měsíc (hm, inženýr ve fabrice za rohem),a tu nebohou paní jsem vláčela po sídlišti asi hodinu, než jsme "našly" náš dům...