Nezvu se. Jsem tak nějak blbě nastavená, že jsem nejraději sama. O to víc jsem ráda, že mě známí a kamarádi nezavrhli a zvou se oni k nám. Když se to hodí, je to milé a když se to nehodí, tak prostě řeknu, že to nejde. Když se přihlásí pár dní dopředu, stihnu obvolat ještě někoho a udělat sešlost. Vždycky zjistím, jak se cítím dobře v roli hostitelky a dám si závazek, že příště něco udělám z vlastní iniciativy... a neudělám. Tak v 95 % případů prostě potřebuju impuls z druhé strany.