No přínos je v tom, že se necítím návštěvou omezená, že musím jen sedět a vykládat, pokud se mi zrovna nechce. Jsme spolu prostě s tím, co v tu chvíli je. Oni víc poznají, jaká jsem, a já to taky hodně ocením, když mě u návštěvě u nich nechají "kouknout pod pokličku". A když vařím, šiju nebo pleju, tak to neznamená, že si s nima nemůžu povídat.
No a prakticky, když nás napadne nějaký výlet, ne plánování dopředu, ale typu kam pojedem po obědě, tak třeba těm známým zavoláme: jste doma, chcete nás na návštěvu? A máme kolem sebe lidi, kteří řeknou buď ano nebo ne, a ani v jenom případě se na sebe nezlobíme. Možná to někdo pouvažuje za vlezlý, ale pak si prostě nerozumíme a nenavštěvujem se.