"mně je blbé ji odmítat, když se potřebuje vypovídat."

Toto je klíčová věc - tohle musíš změnit. Musí Ti to přestat být blbé.

Připomeň si, cos řekla hned jako další větu "přiznávám, že mi to někdy leze na nervy, protože mám svého dost."

To si opakuj jako mantru. A řekni mi jediný důvod, proč bys měla trvale upozaďovat své vlastní potřeby před potřebami té kamarádky?

Normální člověk se přece nepotřebuje vykecávat každej den hodinu, zvláště když ví, že ten druhej má, jak správně říkáš, svýho dost. A když potřebuje, tak ať si najde někoho, komu to nebude vadit - což Ty v týhle chvíli nejsi.

Ale chce to být asertivní a nepřipustit to vykecávání. Případně ho připustit v míře, která bude pro Tebe ještě snesitelná.

Pokud by to byla skutečně kamarádka hodná toho jména, tak by mělo jít jí na rovinu říct, že nemůžeš/jsi unavená, a ona by to měla nějakým způsobem reflektovat. Pokud na to úplně dlabe, tak to není kamarádka, ale pijavice, kdyby mi mělo být líto všech takových lidí a z lítosti se jim věnovat, tak nedělám nic jiného.

Nejseš milosrdnej samaritán a svoje síly potřebuješ pro sebe. Jak ti ta kamarádka pomáhá ve Tvých těžkých chvílích, je tady pro Tebe taky na telefonu neomezeně?

Tak vidíš.