Já myslím, že ti stanovení diagnózy k ničemu nepomůže. Možná pochopit, proč jsi taková, jaká jsi. Moje nejstarší je taky nejspíš AS, ale když byla malá, moc se o tom nevědělo, podle učitelek ve školce byla vždycky taková asociální, nikdy si nehrála s dětmi ani hračkami, chodila dokola okolo stolečků. Kvůli dys potížím jsme byli v PPP, tam při testování vyšlo naprůměrná inteligence, ale prý naprosto nechápe sociální vztahy, nechápe, proč by lidé měli dodržet slib, proč se zdraví, přejí k narozeninám atd. Vždycky měla strach navázat kontakt s lidmi, třeba by si nešla koupit zmrzlinu, protože by musela promluvit. Je méně společenská, má jen jednu kamarádku, ale funguje po svém a zdá se spokojená. Přemýšlela jsem, zda by něčemu pomohla diagnóza a myslím, že ne, tak jsem ji nikam netahala.
Když byla malá, opravdu mi přišlo divné, že si nikdy, ale vůbec nikdy, nehrála s hračkami. Ovšem, jak dostala počítač, tak tomu hned propadla a dnes se v tomto neliší od jiných, jen třeba není aktivní na sociálních sítích, protože ji to nebaví a neumí jen tak nezávazně plkat.