to je krásný
ale já jsem cynik, kdyby mě někdo požádal o ruku v 18, smála bych se celou cestu, co bych utíkala
když si vzpomenu sama na sebe v 18, byla jsem úplně někdo jiný, než třeba o pět let později... vdávala jsem se v 24 a měla jsem pocit, že je to akorát, upřímně řečeno myslím, že bych svého muže nejen nechtěla, ale určitě bych ho i odradila, kdybychom se potkali dřív... ale taky je pravda, že já měla celý život před očima své rodiče, brali se v 18, s dítětem na cestě a jejich nevyzrálost poznamenala jejich vztah definitivně... zase ale v mém věku byla moje babička už babičkou