Hostitelé se neuráží, neb chodíme jen k lidem, co jídlo nepovažují za středobod světa. Stačí jim omluva, že dítě má s jídlem potíže. Přátelé ví, o co jde, takže jeho nejezení berou jako fakt. Dobří přátelé mu jeho vajíčko nachystají čistě proto, že mají radost z toho, že on se bude radovat, že si někdo všiml, co má rád. Jedna kámoška se dodneška hrdě připomíná, že u ní poprvé ochutnal palačinky (suché) a snědl dvě!
Ve škole z talíře vyjí to, co zvládne, zbytek nechá. Nebo nejí vůbec a dá si z aktovky pohotovostní sušenky. Na táboře o jeho potížích ví a tolerují, že nejí všechno. Nepožaduje jiná jídla, jenom si řekne, co nechce. Nebo dostane ten suchý rohlík.
Jako batole žil z jogurtu (bílého), jablek, banánů, kus-kusu a brokolice. Pokus s chlebem jsem tu popisovala...

Kdo to nezažil, ten nepochopí, co to je, dívat se na dítě, co nešťastně zírá na plný talíř a nedokáže z něj sníst bramboru, protože na ní leží větvička petržele. A za pokrok se považuje, když tu větvičku oddělá a ten suchý brambor sní.