Děkuju. v tomto jsem fakt sama na sebe pyšná, protože mě tak zpracoval, že jsem si myslela, že to nedokážu. Po nějaké hrůze byly vždy světlé chvilky, byl milý, nosil kytky. Ale já se už zase bála, kdy to přejde, a zas přijde ta jeho nálada. A nebo že změní plány a kdy neměl být doma a bude a já budu muset svoje plány rušit, aby nebyl oheň na střeše. Teď je to super. A myslím, že i díky té psychické pohodě zvládám tu léčbu tak dobře. Kdyby mě ještě stresoval, bylo by to horší.

Add hlavní téma - mám to podobně jako některé z vás .. jsem schopná se ozvat, když jedu krajem, ze kterého pocházím a zeptám se klidně, jestli se to hodí a jestli můžu jednu noc přespat. Pokud to nejde, vůbec se neurazím. Mám tam hodně kamarádek, ony se nabízí i samy, že když budu mít cestu, tak kdykoliv můžu počítat i s noclehem. Samo, že respektuju jejich plány, moje se taky mění a nebo se mi ne vždy, co někdo navrhne, hodí.

S velmi blízkými kamarádkami to mám tak, že když máme u jedné z nás mejdlo, je to většinou na víkend s programem - vánoční trhy, divadlo, večeře venku a pak válení se u krbu pod stromečkem a popíjení a kecání. (Kamarádka žije sama, tak máme fakt klid a veget) a pořádáme u ní party 2x ročně. u ostatních dle příležitosti a jsme schopné se domluvit i hodně narychlo, když se to hodí. Třeba vím, že přijedu na Moravu a holky se sejdou, abychom se viděly. Máme to nastaveno tak, že když spíme na jednom místě a hostitelka třeba ráda spí déle, tak nám řekne, že když vstaneme dřív, máme se obsloužit samy a řekne, co je k snídani stylem: "Holky, je tam šunka, sýr, vajíčka, chleba, rohlíky, koláč... Z toho a toho pak uvaříme oběd." Uvaříme si kafe, umyjeme nádobí, nachystáme snídani i jí...
A když pak během dne něco chceme, tka stylem: "Mařenko, dala bych si kafe, můžu si uvařit? " Pak vlezu i do ledničky pro mléko. Ale jinak ne..