Ano, cítím to stejně. Třeba to s tím - budu projíždět, můžeme se vidět? - ale s tím, že bych ráda, kdybych mohla přespat, ale někdy rovnou řeknu, že jen na kafe, že už nocleh mám. Vím, že to máme s kamarádkami stejně, taky mohou k nám přijet a nebudu je hnát do hotelu. Ale sem nikdo moc nejezdí. Jsem tu sama. Já když jedu do svého rodného kraje, tak obvykle za víkend nestihnu ani vše, co jsem si naplánovala. To je pořád, ať ještě nechodím, že jsem tak málo, že jsme si nestihly nic říct.. přiznám se, že mě to mrzí, ale je mi to i milé, vím, že mě vidí rády a já vidím ráda je. to prostě člověk cítí. Jsem za takové lidi vděčná. A moc si vážím toho, že ani ty roky, kdy tam nejsem, na tom nic nezměnily. Holky, když se dozvěděly, že jsem nemocná a nemohly přijet za mnou do nemocnice přes celou republiku, posílaly mi balíčky, čaje, vitamíny, knížky, křížovky i dárky jen tak, když jsem měla dle jejich slov - Vánoce na hov.. strávené na JIP. Jsou to zlatíčka.