tomato,

mám výrazně klučičí třídu a jako bys popisovala moje kluky, tedy až na to, že momentálně je tím vyčleňovaným spíše dítě nešťastné, než agresivní...poslední dobou tedy agresivně reaguje, ale neomlouvám to, co dělá, spíš se snažím ostatním vysvětlit, podstatu té rakce...takže u nás to agresivitou dotyčného nezačalo, ale momentálně je ta situace podbná..

Měla jsem začátkem roku ve třídě i socieometrické šetření, ale nezjistilo nic, co už jsem nevěděla, navíc tehdy byla ta situace jiná a to šetření probíhalo kvůli něčemu jinému.

Proč to píšu. V první třídě ještě není kolektiv utvořený. Zejména v některých třídách probíhá koncem první a pak hlavně v druhé třídě bouřlivý vývoj, kdy co je jeden den, druhý den může být úplně naopak. Vývoj je potřeba kontrolovat, korigovat, ale prakticky ho nemá smysl a ani není jak zaměřit na "všichni jsme kamarádi"...to jsou slova okresního výchovného poradce...na základě rozhovoru se mnou a výsledků šetření mi bylo doporučeno pokračovat v tom, co dělám, což ale možná není o moc víc, než o co se snaží vaše učitelka. Sociální hry je možné zařazovat, mohou pomoci, ale rozhodně problémy nevyřeší. Prý je potřeba počkat, až se situace ustálí.

U nás se bohužel ustálila v nepříznivé situaci, ale pořád to ještě vypadá, že moje zásahy jsou leckdy spíš na škodu.

Jinak třeba při tom rozhovoru s poradkyní padlo i to, že v podobných situacích se postupuje právě přes děti, které mají ve třídě dobrou pozici a jsou všemi vnímané spíše pozitivně, a přitom jsou ochotné ke spolupráci, takže právě ideálně členové "party", kteří nejsou přímo vůdci. Že se ovlivňují a směřují k žádoucímu chování a chování. Pokud je toto chování v naprostém rozporu s tím, co chce vůdce party, partu to většinou rozdělí a tedy oslabí a zlepší se pozice pro další postup, a pokud v partě není primární škodit, a jde spíš o nesoulad povah, tak se snáz najde stav, který vyhovuje všem.

A na mě to podle popisu působí, že se učitelka o něco takového chce pokusit právě přes tvého syna. Samozřejmě to může být jen falešný pocit. Ale možná bych zkusila k tomu nepřistupovat negativně, vzít to jako snahu o celkové vylepšení atmosféry ve třídě, kde nemusí být všichni kamarádi, ale dokáží fungovat vedle sebe.

Jo a ještě jedna věc, se kterou se u kluků peru. Oni když se k nim chce při nějaké činnosti připojit někdo, koho nechtějí, tak vždycky prohlašují, že je otravuje. Ten dotyčný se brání, že neotravuje, že se třeba chce jen koukat (a většinou opravdu víc nechce) nebo zapojit, ale ostatní ho začnou odstrkovat, a je z toho rvačka. A za hodinu si všichni společně hrajou ve třídě zakázaný fotbal a jsou jedna velká banda. A za další hodinu už zase dotyčný brečí, a ostatní tvrdí, že jim nadával...a už neřeknou, že proto, že na něj vymysleli posměšnou básničku, že o něm tvrdí, že prdí a smrdí a pod.

Když se do toho pletu, lže jednou parta, jindy ten druhý, takže dřív nebo později se mi stane, že zasáhnu nespravedlivě na tu nebo druhou stranu, když se nepletu, je z toho rvačka a pláč...

A stačí, aby jeden z party chyběl a všichni jsou sluníčka a lepší partu bys nenašla...

A za chvíli jsou prázdniny a po nich bude zase všechno jinak (u nás hodně udělal společný tábor některých z nich).

Takže já bych netlačila syna, aby cíleně kmarádil, spíš aby pokud dotyčný neškodí, neubližuje, ho prostě bral ne ve světle toho, jak se choval dříve, ale právě podle toho, jak se chová teď. Ono totiž u těhle dětí je ještě jedna věc, a to sociální zralost a dovednosti, a za tím dřívějším škoděním mohlo být třeba jen to, že dotyčný to jinak neuměl a postupně se učí....nemusí to být, ale může...a odmítat ho ve chvíli, kdy se chová dobře, je nejlepší cesta k tomu, aby zase začal škodit a navíc to přijal za své...takže ne že by měl syn zapomenout, jak se kluk choval dřív, ono to chce zůstat ve střehu, ale tu šanci bych mu zkusila dát....