Největší "žadonění" od cizích dětí, co jsem zažila bylo tvrzení jednoho kamaráda od syna v cukrárně, kam jsem děti vzala (sama od sebe) na zmrzlinu, že "jemu kupují rodiče vždycky dva kopečky" Na to jsem reagovala jenom že "no, to víš, my jsme takoví šetrní a kupujeme si vždycky jen jeden" (což je pravda) a bylo to. V životě nikdo neškemral o hračku (taky tedy s "návštěvami" obvykle nechodím po obchodech, ta cukrárna je po cestě ze školy) a tedy když už bych něco kupovala, tak určitě buď pro všechny nebo vůbec, to je jasné.