Předesílám, že jsem dost štítivá (teda ale vlastních ani cizích dětí se to nějak netýká), ale v souvislosti s vyrojenými obavami: před měsícem jsem kupovala lůístky na vlak na typickém maloměstském nádraží (vzpomente, jak vypadá podlaha ). Moje skoro tříleté dítě, kterému upadl kus rohlíku na tuto poiplivanou nechutnost, bylo v reakci rychlejší než já: promptně kus rohlíku zvedlo a S CHUTÍ DOJEDLO. celkem ve mně hrklo, ano pojmy jako žloutenka a mononukleoza znám.... ale prostě na výplach žaludku jsme nejely. Vypadá zdravě. Myslím imunitní systém ocenul ten permanentní trenink na zahradě a v pískovišti....




Známý to okomentoval vtipem: Dítě -jedináček-sní žížalu. Rodiše jedou na pohotovost, pumpuje se žaludek, dezinfikuje.
2.dítě sní žížalu, matka druhorozeného přemýšlí, zda se dítě poblinká.
3.dítě sní žížalu, matka třetirozeného přemýšlí, zda mu to k večeři stačí.


Ale jo, když jsem měla jen starší holčičku, která měla nejprve šíííílenou imunitu, přistěhovali jsme se do načšeho souč.bydliště. S hrůzou jsem byla svědkem "archeologických vykopávek", kdy děti exhumovaly kostreu asi holuba.... Dnes, kdy fakt vidím tlupu dětí se popelit a špinavýma rukama náswledně sáhnou do pusy, ne, že bych nehnula brvou, taky v duchu vidím mononukleozu apod, ale prostě vím, že furt jim za zadkem nestojím a pokud je nechám hrát si v tlupě na zahradě/okolo domu, děje se to furt a děj se vůle boží.... Přísahám jsou fakt zdravější