Problém je ten (když pomineme to, že učitel by fakt drahé pozornosti od rodičů neměl přijímat), že libovolný hmotný dar může být v kategorii "nepotěší", i když nám osobně by radost udělal. Jestli si učitelka nevezme peníze, tak je to jak má být a nevezme si pravděpodobně ani drahý dárek.
Optikou učitele: když se rozhodnu pracovat s nějakým dítětem víc, než jen kolik mi ukládá povinnost, tak to dělám proto, že v tom vidím smysl pro to dítě a tím pádem profesně i pro sebe. Zajímá mě to z odborného hlediska. Řekněme..(možný je i prostý soucit, nakonec ve výsledku je to jedno). Nic za to nečekám ani to nedělám proto, aby mi pak někdo něco dal, nějakou věc, kterou si užiju, problém je v tom, že to není pro takovou práci dostatečná motivace, vždycky je jí víc, než kolik tak můžeš dostat na dárku, nepotřebuj ten čas, který jsem do toho dala, nějak "částečně nahradit", protože jsem se pro to sama rozhodla a moje důvody mi stačí. Dárky typu poukázka k nákupu mě fakt nejvíc ze všeho uvedou do rozpaků, i když si umím představit motivaci darujícího a pochopit to, je vážně lepší to nedělat.
Poděkování je jiný kalibr.
Špičková kytka taky. Kytka není spotřební věc, kytka je rituální věc a květomluva je taky jazyk univerzální .