Dávno?
Kdyby se dnes objevil zdokumentovaný případ šílence, který navzdory moudrým radám odmítl málo slibnou klasickou léčbu, a přesto se uzdravil, nejdřív by se zpochybnila diagnóza a nakonec by se to prohlásilo spontánní remisí, to se tak někdy stane, že to zmizí samo, případná alternativní léčba neměla vliv. Kdyby byl nezpochybnitelný, trvalo by roky, spíš desítky let, než by to oficiální medicína uznala, a další roky, než by to začala praktikovat, jestli vůbec. Vaitea mi neodpověděla, jak to bylo s tou Budwigovou a tím jejím COKOLI - zájem údajně byl, jenže finančně motivovaný.
Takoví lidé existují, byť možná ne přímo se slinivkou, ale svět je velký a lidí hodně, asi by se nějaký našel. Ještě více je těch, kteří se léčili tak i tak, ale lidi jako ty jsou připraveni přičíst úspěch chemoterapii, i když statisticky je to velmi nepravděpodobné.
Nedivím se. Je to podobné jako s rozením dětí - když se to stane v nemocnici, je to zásluha lékaře a medicíny, když doma, je to jen obrovská klika, že to neskončilo průšvihem.