Snažím se odvyknout si od prožívání problémů jiných lidí (tedy u některých typů), a to v případě, že se tím problémem nemohu nic dělat, resp. nemohu tomu člověku jakkoli pomoci, kromě toho, že bych ho vyslechla asi tak 305x dokolečka.
A v tom je jádro pudla.
Znám velkou spoustu vysavačů energie, kteří jsou ochotni mě hodiny a hodiny zásobovat svými problémy, ale léta mi trvalo, než jsem zjistila, že oni ty problémy nechtějí ŘEŠIT, nýbrž o nich jen MLUVIT a donekonečna pindat a rozpitvávat, aniž by se jakkoli snažili s tím něco udělat.

Tak sakra, mám problém a řeším ho - klidně zpočátku třeba jen pindáním - nebo mlčím a nezatěžuju ostatní pocitem viny, že mi nemohou pomoci.

Kolik nekonečných hovorů jsem strávila stylem:

Jo, to je strašný, a už jsi zkusil/a...?

To nejde, protože...

Aha, ale kdyby třeba...

To nemůžu, protože...

Tak já ti zařídím/půjčím/dám...

Dobře, ale stejně...

Tak se poradíme s..., to se nějak udělá...

To nejde, protože...


Tak od takových problémů se skutečně snažím oprostit...