Anett, u mě ten můj přístup asi hodně ovlivnila ta synova dysfázie....byla jsem poměrně dost v kontaktu s jinými maminkami, co mají taky děti s dysfázií a spousta jich klidně už v těch 4 letech řešila, co s jejich dětmi bude, že nezvládnou ani střední školu, natož VŠ....říkala mi to tenkrát i paní doktorka na foniatrii, kam jsme chodili...říkala mi, že je právě spíš zvyklá na to, že se jí tam rodiče hroutí, když zjistí, že mají dítě s problémem, že bude nevzdělatelné apod....popravdě, mě nikdy nic takového nenapadlo řešit, prostě jsem si řekla: fajn, moje dítě má nějaký problém a já musím zkusit všechno, aby to dopadlo co nejlépe....všechno ostatní se ukáže časem...nevím, jestli syn bude mít VŠ, chytrý je, ale jestli bude studijní typ a jestli o to bude stát....momentálně už několik let trvá na tom, že bude řídit autobus MHD...a třeba opravdu bude....a lepší dobrý řidič autobusu, než aby byl někde nespokojený a vlastně ani ne moc šťastný...co jednou bude opravdu dělat, netuším a ani si nic nepředstavuju...jen ho podporuju ve věcech, které ho baví a nabízím mu i jiné okruhy zájmu....co si z toho vezme, to se uvidí