u nás doma byl problém v tom, že já byla to "geniální dítě" (co ve třech letech psalo dopisy apod.), kdežto brácha byl "pomalejší". naši pořád i před ním nahlas říkali, že co, že to "nevadí, bude dělat rukama, to je taky potřeba", asi aby dali najevo (teda hlavně máti), že jsou s tím srovnaní. mně to už jako děcku připadalo vůči němu hloupý. no, a ejhle - brácha se vyloupl, potřeboval jen čas dozrát (vždycky si na to vzpomenu, když vidím našeho nejmladšího), vystudoval a teď má úspěšnou firmu. zato já, geniální, mám kariéru tak nějak naprd