"A teď vůbec nemyslím "ó ty hrůzo, on nebude mít žádné vzdělání" ale "jak já se s ním domluvím a jak se ovládnu, abych nebyla frustrovaná, případně to nedala najevo".
LoroX,
jenže tohle vůbec nemusí souviset s výší IQ. V té "domluvě" hraje roli celá řada jiných faktorů. Mám velmi inteligentního manžela s náležitým formálním vzděláním, ale o spoustě věcí, nad kterými mi září oči nadšením si s ním prostě nepokecám - nezajímá ho to. Když jsem se ho ptala, jaké předměty měl ve škole rád, díval se na mně jako na blázna, protože on neměl rád žádné. Stejně tak nechápe, že se se synem nadšeně vrháme na učebnice na příští rok a už vůbec ne to, že syn si učebnice KUPUJE a ČTE, i když jsou to úplně jiné učebnice, než používají ve škole. Poté, co projevil zájem koupit si učebnici v srbštině se domníval, že musí být duševně chorý po svém otci. Když se večer se synem zavřeme v pokoji a bavíme se o klepítkatcích, tak si připadám trochu jako disident.