Jak říkám, kdykoliv šli proti mě, tak jednotně. Já spíš nějak nechápu proč bych to měla zpětně vnímat z jejich strany jako něco dobrýho, za co bych snad měla bejt zpětně ještě vděčná, když se na mě kvůli něčemu zlobili/řvali, co já vím. To mi nedává moc smysl.

Třeba když v mých 11-ti začali vyšilovat jako kdybych zavraždila nejmíň 10 lidí jenom proto, že jsem si nechala od jedné spolužačky vyškubat obočí (po jejím dvouhodinovém naléhání), či x jiných podobných věcí. Prostě jsem se neshodli a oni měli rodičovskou moc to je vše. Nevím proč bych jima měla teď po letech dávat za pravdu, jenom proto, že už jsem dospělá. V tomhle si s prominutím budu stát za svým mladším já ;-) To neznamená, že bych se tím nějak zpětně užírala, toto jsem napsala jenom tak, protože jsem si na ty situace vzpomněla při čtení článku o tom, že mají být rodiče hlavně jednotní. Ale o tom to stejně není, byl to jenom takový povzdech a názor na rodičovskou jednotnost, nic za tím nehledej ;-)